Domů > Nová umění > Luminokinetické obrazy Franka Maliny

Luminokinetické obrazy Franka Maliny

06.12.2009 Hanab

Čechoameričan Frank Malina toho za svůj, z dnešního pohledu, relativně krátký život, stihl opravdu hodně, jak vyplývá z jeho životopisu. Kromě konstruování raket a jejich motorů, kde uplatnil svoje vědecké vzdělání, byl Malina také zároveň vydavatelem a redaktorem časopisu Leonardo Journal, zaměřeného na zveřejňování uměleckých experimentů probíhajících na pomezí vědy a technologií. A v neposlední řadě ho jeho zájem o kinetické, a vizuální umění vůbec, přivedl až k vynalezení unikátního tzv. Lumidyne Systemu, kterého využíval při své tvorbě působivých světelně kinetických obrazů a objektů.

Zjednodušeně je princip Malinova originálního systému tento: světelné paprsky vycházející z rotujícího světelného zdroje procházejí z vnitřku obrazu ven přes difuzér (mřížku, která slouží k rozptylování světla) a následně skrz tmavou skleněnou desku, na níž jsou, např. v pravidelných rozestupech, barvou vytvořené průsvity různorodých tvarů (proužky, tečky, kolečka apod.), to vše dohromady tak vytváří základní prvek, jehož opakováním a kombinováním s dalšími materiály a barvami můžeme dosahovat široké škály efektních zobrazení.

A tak jedinou slabinu Malinova vynálezu spatřuji v tom, že objekty jsou funkční tj. vystavovatelné jen v dosahu zdroje elektrické energie a v nezbytné, pravidelné údržbě všech vnitřních součástí objektů.

Od listopadu 2007 do ledna 2008 probíhala v pražském Muzeu Kampa retrospektivní výstava umělecké tvorby Franka Maliny, na níž jsem se dostala v rámci programu mezinárodního festivalu umění, vědy a technologií enter3. Zde byla vystavena i velká část těchto pozoruhodných světelně pohyblivých obrazů, které Malina začal vytvářet v 50. letech 20. století a Čechách respektive také v Praze byly naposledy k vidění v roce 1966. Náhledy některých obrazů jsou k dispozici zde.

V nezbytném příšeří výstavní síně působí zářící, neustále se měnící a mihotající, z „pláten“ obrazů pomyslně vystupující a zase mizící výjevy skutečně velmi tajemně a sugestivně. Některé obrazy vás doslova pohltí svými neuvěřitelně dokonale vymyšlenými optickými klamy, vytvářené neustále se shlukujícími a zase rozestupujícími geometrickými tvary, natolik, že od nich nemůžete odtrhnout oči. Nejefektnější, a nejspíše také nejpracněji tvořené, jsou ale dle mého abstraktní barevné „malby“ obřích rozměrů, kam patří i série Nebula, již Malina vytvářel až v pozdějších letech.

Celkově mi světelně kinetická výtvarná tvorba Franka Maliny učarovala, vidím ji jako velmi kvalitní, ve své době nadčasový počin a nedivím se, že je stále odborníky i laiky obdivovaná, do určité míry dodnes nepřekonaná a inspirativní i pro další umělce.

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články
Categories: Nová umění Tags:
Komentáře jsou uzavřeny.