Archív

Archív pro ‘Nová umění’ Kategorie

Man in black

20.12.2009 Hanab Bez komentářů

 

Žije léta v tak trochu jiné dimenzi než většina lidí, pěstuje si image drsňáka, nosí černý ohoz, záměrně rozcuchané vlasy, navenek se projevuje povýšeně, vulgárně a egocentricky, je věčný rebel a provokatér, který bez skrupulí uráží, kde koho a nebere na nikoho  žádné ohledy. Ví,  jak donutit okolní svět, aby mu věnoval pozornost za všech okolností a všemi prostředky.

Je ale i pracovitý, cílevědomý, má nápady, nebojí se projevit a je organizačně schopný.

Jeho díla nepatří k těm, která jsou nějak výrazně umělecky hodnotná, za to na sebe dokáží upozornit svou obří velikostí, šokující barevností, účelovou provokativností, umístěním na nepřehlédnutelném místě či mezinárodním skandálem. Umí se zkrátka dobře prodat.

On mnoha lidem leží v žaludku. Mnoho lidí dráždí. Mnoho lidí ho potřebuje. Mnoho lidí na něm závisí. Mnoho lidí ho žere. Většina lidí jeho tvorbu zná. Někteří lidé si jeho díla kupují.

Má dokonale vypracovaný marketing vlastní osoby a své tvorby a v tomto směru nemá v Čechách žádnou konkurenci. Jeho jméno se stalo dobře placenou obchodní značkou známou a obdivovanou po celém světě a to je to, o co, podle mého, David Černý vždy usiloval. Podařilo se mu to a to má také svoji hodnotu.

Categories: Nová umění Tags:

Luminokinetické obrazy Franka Maliny

06.12.2009 Hanab Bez komentářů

Čechoameričan Frank Malina toho za svůj, z dnešního pohledu, relativně krátký život, stihl opravdu hodně, jak vyplývá z jeho životopisu. Kromě konstruování raket a jejich motorů, kde uplatnil svoje vědecké vzdělání, byl Malina také zároveň vydavatelem a redaktorem časopisu Leonardo Journal, zaměřeného na zveřejňování uměleckých experimentů probíhajících na pomezí vědy a technologií. A v neposlední řadě ho jeho zájem o kinetické, a vizuální umění vůbec, přivedl až k vynalezení unikátního tzv. Lumidyne Systemu, kterého využíval při své tvorbě působivých světelně kinetických obrazů a objektů.

Zjednodušeně je princip Malinova originálního systému tento: světelné paprsky vycházející z rotujícího světelného zdroje procházejí z vnitřku obrazu ven přes difuzér (mřížku, která slouží k rozptylování světla) a následně skrz tmavou skleněnou desku, na níž jsou, např. v pravidelných rozestupech, barvou vytvořené průsvity různorodých tvarů (proužky, tečky, kolečka apod.), to vše dohromady tak vytváří základní prvek, jehož opakováním a kombinováním s dalšími materiály a barvami můžeme dosahovat široké škály efektních zobrazení.

A tak jedinou slabinu Malinova vynálezu spatřuji v tom, že objekty jsou funkční tj. vystavovatelné jen v dosahu zdroje elektrické energie a v nezbytné, pravidelné údržbě všech vnitřních součástí objektů.

Od listopadu 2007 do ledna 2008 probíhala v pražském Muzeu Kampa retrospektivní výstava umělecké tvorby Franka Maliny, na níž jsem se dostala v rámci programu mezinárodního festivalu umění, vědy a technologií enter3. Zde byla vystavena i velká část těchto pozoruhodných světelně pohyblivých obrazů, které Malina začal vytvářet v 50. letech 20. století a Čechách respektive také v Praze byly naposledy k vidění v roce 1966. Náhledy některých obrazů jsou k dispozici zde.

V nezbytném příšeří výstavní síně působí zářící, neustále se měnící a mihotající, z „pláten“ obrazů pomyslně vystupující a zase mizící výjevy skutečně velmi tajemně a sugestivně. Některé obrazy vás doslova pohltí svými neuvěřitelně dokonale vymyšlenými optickými klamy, vytvářené neustále se shlukujícími a zase rozestupujícími geometrickými tvary, natolik, že od nich nemůžete odtrhnout oči. Nejefektnější, a nejspíše také nejpracněji tvořené, jsou ale dle mého abstraktní barevné „malby“ obřích rozměrů, kam patří i série Nebula, již Malina vytvářel až v pozdějších letech.

Celkově mi světelně kinetická výtvarná tvorba Franka Maliny učarovala, vidím ji jako velmi kvalitní, ve své době nadčasový počin a nedivím se, že je stále odborníky i laiky obdivovaná, do určité míry dodnes nepřekonaná a inspirativní i pro další umělce.

Categories: Nová umění Tags:

Trash Made

25.10.2009 Hanab Bez komentářů

Trash Made - vydesignovaný odpad

Umělecko - designerská skupina vystupující pod značkou Trash Made představila, v pražských Holešovicích, v rámci Designbloku 09 vlastní kolekci designových výrobků z použitého elektromateriálu či dalšího odpadu určeného k recyklování nebo úplné likvidaci.

Z vyřazených součástek počítačů, kopírovacích strojů či z kilometrů drátků vytvářejí šikovné ruce umělců originální a zároveň použitelné předměty do domácnosti, šperky a jiné módní doplňky, přičemž původ použitého odpadního materiálu není nijak utajován.

Různobarevné drátky z vyřazené telefonní ústředny se například přeměnily v působivou Motýlí mísu Anny Kozové.

motylimisa

(obrázek převzat z http://www.trashmade.cz)

Neobvykle vypadají i náušnice z barevných boardových desek počítačů či z tlačítek, dnes již skoro zapomenutých, telefonních automatů od Jany Krovové.

nausnice2

(obrázek převzat z http://www.trashmade.cz)

Ekologické poselství umělců a designerů z Trash Made je tedy zřejmě toto: snažíme se zpracováváním nadbytečného elektromateriálu  při své tvorbě šetřit přírodu a i když  dbáme na kvalitní design a řemeslné zpracování našich výrobků, dbáme zároveň i na to, aby při  jejich výrobě  nedocházelo k poškozování životního prostředí, jsme  zkrátka po všech stránkách ekologičtí. Zamyslete se vy ostatní, jak jste přírodě užiteční vy.

Idea projektu, tj. využít pro tvorbu něco (v tomto případě zejména elektroodpad), co by jinak bylo jen dalším příspěvkem do hromady odpadu na skládce a  drobnou úpravou mu dodat novou možnost originálního využití, je bezpochyby chvályhodná. Otázka je nakolik bude tato idea a ekologické myšlení u Trash Made přetrvávat, pokud se ukáže, že jejich tvorba  veřejnost nezaujala natolik, aby jejich výrobky v novém kabátě nakupovala.

Nicméně pokud máte zájem si zakoupit originální trash dárek, máte příležitost na http://www.trashmade.cz

Categories: Nová umění Tags:

nanoArt

11.10.2009 Hanab Bez komentářů

nanoART - využití nanotechnologií ve výtvarném umění.

Jste umělec a nebaví vás už jen nanášet barvu štětcem na plátno nebo tesat sochu ze dřeva? Vymaňte se ze zažitých představ o výtvarnu a zkuste něco nového, zkuste nanoART !

Nedávno jsem na internetu objevila, dle mého, výborný nápad, jak propojit tři značně odlišné světy – vědecký, technický a umělecký. Jako něco zcela nového ve výtvarné tvorbě, nový výtvarný směr, představuje v České republice občanské sdružení Uskupení Tesla tzv. nanoART.  Svoji vizi i první výsledky práce prezentují na několika výstavách probíhajících v rámci projektu NANOSCOPE http://www.utesla.cz/index.html v Praze a v Pardubicích.

Idea  projektu mě velmi zaujala. Myslím, že je dobře, když mají umělci chuť zkoušet pořád něco nového, něco co může  jejich tvorbu obohatit a přinést nové pohledy na umění nejen pro ně samotné.

Jak jsem již naznačila, nanoART je tedy nová alternativa pro umělce hledající další výrazové prostředky pro svou tvorbu. Kombinuje v sobě vědecké a technické poznatky z oblasti výzkumu nanotechnologií s umělcovou invencí a kreativitou a výsledkem jsou poměrně pozoruhodná díla. Nepřehlédnutelné je například „nanodílo“ Jakuba Nepraše s názvem Nanopolis.

Zpět ale k hlavní myšlence projektu NANOSCOPE.  Jeho úkolem je prostřednictvím tvorby výtvarných umělců přiblížit a představit širší veřejnosti vědecké poznatky a vizuální záznamy v oblasti výzkumu nanotechnologií.  Naučit umělce s nanotechnnologiemi pracovat a využívat jejich potenciál při své tvorbě. Projekt je koncipován jako doprovodná součást mezinárodní konference EuroNanoForum 2009, která se uskutečnila letos v červnu v Praze.

Umělci se učí s možnostmi nanotechnologií pracovat a tak pod hlavičkou projektu NANOSCOPE proběhla již řada workshopů, nazývaných workNANO. Do projektu se zapojili i někteří známí tvůrci, kupříkladu Kurt Gebauer či Federico Díaz. První výsledky společné práce vědeckých týmů a umělců pak byly vystaveny letos začátkem června Praze, v Centru pro současné umění  DOX http://www.doxprague.org/cs/exhibition?8

Zde jsou pro představu dvě ukázky odlišného pojetí nanoARTu:

nano1

Všem, kteří jsou, stejně jako já, nadšeni každou smysluplnou inovací v současné umělecké tvorbě, inovací která přináší něco skutečně převratného, rozhodně doporučuji věnovat pozornost obdobné výstavě v Pardubicích. Od 23. září do 31. prosince 2009 zde probíhá, opět, pod záštitou projektu NANOSCOPE, festival E.A.S.T. NANO (European Art Science and Technology NANO) a je možné zde zhlédnout další díla a performance. Jsem přesvědčena, že nebudete zklamáni. Program festivalu je ke stažení zde

Vypadá to,  že se zatím nanoARTu u nás docela daří a umělci o něj mají zájem. Je to nepochybně revoluční změna a bude určitě zajímavé sledovat, zda se v českém prostředí ujme natrvalo. Já mám za to, že určitě ano. Uvidíme, kam až se vyvine a jestli osloví i lidi mimo umělecké prostředí.

K problematice samotných nanotechnologií  se nepochybně ještě vrátím a budu se jim věnovat podrobněji v některém z dalších svých příspěvků…

Categories: Nová umění Tags: