Archív

Archív pro

Letákový alibismus Pražského dopravního podniku.

26.01.2010 Hanab Bez komentářů

Série zranění dětí na jezdících schodech pražského metra vyvolaly negativní reakce veřejnosti a obecný tlak  na Pražský dopravní podnik, aby tristní stav, léta dosluhujících, nebezpečných sovětských eskalátorů ,  konečně řešil, se zvýšil.

Dopravní podnik, který se nyní, podle svých tvrzení, potýká s takovou finanční ztrátou, že není schopen eskalátory v dohledné době vyměnit, vymyslel šalamounské řešení. Naučí cestující, jak se mají  správně chovat, aby jízdu na nich přežili bez úhony, pomocí letákové akce  ”Desatero cestování po pohyblivých schodech”.

dpp

foto: Dopravni podnik hl. m. Prahy

V čem ona výuka spočívá rozebírá podrobně tento článek na idnes.cz a z dalšího článku na stejném serveru, se pak například dozvíte, že pokud se například rádi líbáte na jedoucím eskalátoru, pak  přísně porušujete Přepravní podmínky DPP pro cestující a “říkáte si” tím o pokutu.

Vyvstává otázka, kde našel,   finančně vyčerpaný Dopravní podnik našeho hlavního města, který, kvůli ušetření,  plánuje zrušit řadu autobusových linek, i přesto, že jsou prokazatelně cestujícími hojně využívány a tudíž potřebné, ve svém rozpočtu nemalou finanční částku, kterou investoval do vytvoření této, dle mého, pochybné “reklamní” akce.

Dělá to spíše dojem, že DPP pokračuje ve své politice utrácení peněz za rádoby potřebné projekty, jako tomu bylo i v případě předraženého a ztrátového projektu pražské Open Card, který je nyní předmětem policejního vyšetřování.  A navíc se tak zřejmě snaží se alibisticky  zbavit odpovědnosti za případná další zranění a jiné újmy, které cestujícím může v budoucnu svými nekvalitními službami způsobit.

Takže z mého pohledu je jednak celá akce podobně nesmyslná, jako kdyby lékař při akutním zánětu slepého střeva léčil pacienta analgetiky místo toho, aby mu  rychle odstranil zanícené střevo, protože neřeší příčinu potíží,ale jak se potížím vyhnout.

A jednak si myslím, že ti rodiče, kteří své dítě na eskalátorech vždy drží za ruku, ho za ni budou držet i nadále a ty, kteří to nedělají, k tomu žádný “výchovný” leták tohoto druhu nepřiměje.

Categories: Média Tags:

Má být výstava České filmové loutky zábavná i pro děti ?

09.01.2010 Hanab Bez komentářů

V posledních letech je u nás trend pořádat výstavy, které mají ještě rádoby další rozměr. To měli zřejmě v plánu i tvůrci výstavy České filmové loutky , která právě probíhá v pražském Strahovském klášteře. Lákají totiž k návštěvě zejména rodiče s dětmi, kromě jiného, i na zajímavé doprovodné programy spojené s tvorbou vlastní loutky, natáčení či  filmové animace. Vysněná představa  dětí (i rodičů) o kulturně a zábavně stráveném čase na výstavě bohužel v reálu bere za své a tak je pro ně výstava a hlavně zmiňované programy nakonec zklamáním. Škoda, stačilo by jen o trochu víc přemýšlet…

Začnu ale  nejdříve tím pozitivním. Výstava je nepochybně ojedinělá (jak uvádí na svém webu) množstvím (zhruba 500) vystavených loutek, hrdinů z mnoha známých i méně známých animovaných filmů vytvořených od 30 let 20. století do současnosti.  Vystaveny jsou i skutečně krásné a do detailů propracované dekorace a scény z nejslavnějších českých loutkových a kreslených filmů. Hojně jsou zde  pochopitelně díla loutkového guru Jiřího Trnky (Císařův slavík, Bajaja, Ruka a další/  a také  Hermíny Týrlové /Uzel na kapesníku, Vzpoura hraček/ a Břetislava Pojara/Paraplíčko,Jabloňová panna/. Je možné si  prohlédnout i úžasnou ponorku z filmu Karla Zemana Vynález zkázy a svůj prostor k rozletu dostaly i velké loutky ze seriálu o Broučcích Vlasty Pospíšilové.

Vybrat a přípravit pro výstavu tolik loutek nebylo jistě jednoduché  a v tomto směru se jejím autorům nedá nic vytknout. Navíc je to opravdový zážitek, pro nás dospělé, vidět  oblíbené loutkové hrdiny, které  známe od dětství jen z filmů, konečně naživo.

Výstava se však “tváří”, že myslí i na to, aby byly spokojené hlavně děti, které jí navštíví, a tím se dostávám k tomu, co bylo pro nás  a naše děti na výstavě naprosto nepochopitelné a čím nás zklamala.

Snad každý, kdo na výstavu  s dětmi přijde se musí ptát proč  je na výstavě,  na které se počítá s dětskými návštěvníky většina exponátů umístěna v takové výšce, že na ně děti ze země nevidí. Prohlížení loutek je pak pro ně zbytečně únavné, nemohou si nic samy v klidu prohlížet a pro rodiče se prohlídka stává úporným posilovacím cvičením. Jak to, že si to nikdo z autorů výstavy neuvědomil ? Nebo to byl snad záměr (další rozměr) ?

Další nepochopitelnou věcí je úplná absence projekčního místa s židlemi, kde by se promítaly  filmy, ve kterých  vystavované loutky hrají. Přitom vhodný prostor by se v rozlehlém areálu Strahovského kláštera snadno našel.

Největším kamenem úrazu výstavy jsou, ale jednoznačně, avízované doprovodné programy, při kterých se děti mají na vlastní kůži seznámit s tím, co tvorba filmové animace obnáší. Nevím, jak to autoři měli vymyšlené, nicméně to (nejen) organizačně nedomysleli. Proč ?

Vytvářet vlastní animované filmečky mohou děti  jen u dvou počítačů, takže  vzhledem k množství dětí, které na výstavu přišly ve stejnou dobu  jako my, a chtěly si animování zkusit, dostalo šanci jen pár těch, jejichž rodiče měli ostré lokty, na ostatní se zkrátka nedostalo. Takže se ptám “Vážně se nenašel sponzor, který by na takovouto výstavu byl schopen dodat počítačů  víc ?” . Anebo ho nikdo nehledal ? “. Paradoxní bylo i to, že vytvořené filmečky, na které byli malí tvůrci náležitě pyšní, si nakonec nebylo možné  “odnést” . Takže si je rodiče potupně natáčeli  alespoň na mobilní telefony, aby si jejich zoufalí potomci něco domů přece jen odnesli.

Podobně trapná byla i údajná výroba loutek. Místo toho, aby profesionální loutkář dětem ukázal, jakými způsoby se loutky mohou vyrábět a pak s nimi loutky vyrobil, dostaly děti, ovšem za dalších  40 Kč ( ke vstupnému za dítě 95 Kč !)  vařečku, které fixou namalovaly obličej  a s pomocí rodičů “oblékly” do odstřižků látky, a to má se skutečnou výrobou loutky pramálo společného.

Ještě se nemohu nepodělit o jednu absurditu, která dělá tuto výstavu mimořádně ojedinělou.Vskutku nikdy jsem nezažila, ani za socialismu, aby mne  z výstavní síně vyháněli se slovy ” už musíte odejít, neboť teď máme polední pauzu na oběd !”.

Výstava měla určitě velký potenciál, kterého ale její autoři využili je velmi spoře. Je smutné, že se nám  v Čechách stále nedaří vytvářet výstavy tak, aby z nich návštěvník odcházel s dobrým pocitem nebo alespoň s pocitem, že za své peníze dostal maximum z toho, co slibovala.  Bylo by dobré ,kdyby se naši autoři výstav inspirovali v zahraničí nejen výší ceny vstupného, aby i unás byly výstavy skutečným kulturním zážitkem a ne důvodem se rozčílit.

Categories: Umění ostatní Tags: