Archív

Archív pro

Man in black

20.12.2009 Hanab Bez komentářů

 

Žije léta v tak trochu jiné dimenzi než většina lidí, pěstuje si image drsňáka, nosí černý ohoz, záměrně rozcuchané vlasy, navenek se projevuje povýšeně, vulgárně a egocentricky, je věčný rebel a provokatér, který bez skrupulí uráží, kde koho a nebere na nikoho  žádné ohledy. Ví,  jak donutit okolní svět, aby mu věnoval pozornost za všech okolností a všemi prostředky.

Je ale i pracovitý, cílevědomý, má nápady, nebojí se projevit a je organizačně schopný.

Jeho díla nepatří k těm, která jsou nějak výrazně umělecky hodnotná, za to na sebe dokáží upozornit svou obří velikostí, šokující barevností, účelovou provokativností, umístěním na nepřehlédnutelném místě či mezinárodním skandálem. Umí se zkrátka dobře prodat.

On mnoha lidem leží v žaludku. Mnoho lidí dráždí. Mnoho lidí ho potřebuje. Mnoho lidí na něm závisí. Mnoho lidí ho žere. Většina lidí jeho tvorbu zná. Někteří lidé si jeho díla kupují.

Má dokonale vypracovaný marketing vlastní osoby a své tvorby a v tomto směru nemá v Čechách žádnou konkurenci. Jeho jméno se stalo dobře placenou obchodní značkou známou a obdivovanou po celém světě a to je to, o co, podle mého, David Černý vždy usiloval. Podařilo se mu to a to má také svoji hodnotu.

Categories: Nová umění Tags:

MAMMA MIA – Meryl Streep opět válí !

13.12.2009 Hanab Bez komentářů

Pro někoho „kýč jako bič“ , pro jiného skvělá oddychová romantika, na kterou se rád znovu podívá. Muzikály mě obecně nijak neberou a nikdy jsem nepatřila mezi fanoušky ABBY, přesto musím překvapivě, především pro mě samotnou, konstatovat, že patřím mezi ty, které filmová adaptace muzikálu MAMMA MIA! zkrátka něčím dostala.

Není to samozřejmě žádný intelektuální film a proč taky. Hlavní dějová zápletka je vcelku jednoduchá a její vývoj lehce předvídatelný,což je částečně dáno i tím, že se děj musel přizpůsobit textům použitých písniček od skupiny ABBA. Kýčovité výjevy se v něm pochopitelně objevují, ostatně, ve kterém americkém filmu ne, tady ale rozhodně nevadí, naopak dobře přispívají k celkovému lehce ironickému a více komickému ladění příběhu.

Film vidím pozitivně z několika důvodů. (Musím zmínit, že určitě v tom sehrál svou roli fakt, že jsem na film šla bez jakýchkoliv předchozích předsudků, neboť jsem dopředu nevěděla, „na co, že to jdu“ a názor na něj jsem si tedy vytvářela až při jeho sledování).

V prvé řadě, je příjemné, že nemá ambice být „chytrý nebo za každou cenu umělecký“, chce spíše jen pobavit a nenudit. To se mu také díky dějovému spádu, mnoha komickým situacím a kvalitnímu hereckému obsazení daří.

Za druhé, je to výkon Meryl Streep, jako představitelky matky a majitelky krachujícího penziónu. Kromě výborného hereckého podání (se kterým u ní ovšem už počítáte) a toho, jak se dokáže odvázat při tanečních kreacích a v jejím věku nečekaných, neskutečných až artistických výkonech, mě fascinuje také její schopnost víceméně bezchybně interpretovat poměrně náročné písně.

A konečně, za pozitivní považuji i to, že se při něm pobavíte, zasmějete se, zrelaxujete se a z kina odcházíte s čistou hlavou, což je čas od času nutná terapie, zvláště pro ty, kteří obvykle, tak jako já, dávají přednost náročnějším snímkům.

Categories: Umění ostatní Tags:

Duety – velkolepě nudná show pro seniory.

06.12.2009 Hanab Bez komentářů

Od konce října patří sobotní prime time na „jedničce“ pořadu Duety … když hvězdy zpívají označovaného za nástupce diváky oblíbeného StarDance. Jestliže o StarDance můžeme mluvit jako o nepochybně úspěšném projektu, neboť zájem o něj byl velký i při jeho třetím pokračování, Duety působí od začátku, mírně řečeno, rozporuplným dojmem.

V prvé řadě je nešťastná už samotná představa tvůrců Duetů, že zpěvem mohou diváka zaujmout stejně jako tanečními kreacemi v soutěži StarDance. Ta byla výjimečná právě tím, že byla, jako jediná z mnoha televizních soutěží spojených s hudbou, zaměřená na kvalitu tanečního projevu namísto zpěvu.

Nevhodně se jeví také načasovaní zahájení Duetů. V období, kdy v konkurenční komerční televizi probíhá každou neděli, celosvětově proslulé a i u nás hojně sledované, mega show zpěváckých amatérů SuperStar, bude jen málokdo ochoten sledovat další amatérské pěvecké klání i v sobotu. Mimochodem v zahajovací den 31. října Duetům věnovalo svůj čas 27,76 % (1.112.200 ) diváků [zdroj:Česká televize a ATO-Mediaresearch] a to především žen nad 55 let. Pro srovnání, Takovou normální rodinku na Nově ve stejném čase sledovalo 46,48 % diváků, takže sice dobré umístění Duetů na 14. místě z padesáti nejsledovanějších pořadů České televize, poněkud kazí skutečnost, že většina diváků dala raději přednost zábavě u osvědčeného filmu na konkurenčním kanále, před novým pořadem na ČT. A to určitě není pro pořad s tak velkou ambicí nijak povzbuzující.

Hlavním problémem je  zřejmě použití stejného formátu pořadu, který sice výborně zafungoval u StarDance, ale u Duetů působí křečovitě a divák se navíc neubrání neustálému srovnávání obou pořadů němž Duety zřetelně prohrávají.

Začneme-li u moderátorů, tak je jisté, že„nezkušený“moderátor Aleš Háma je ve značně nezáviděníhodné pozici. Ten, ač je v jiných pořadech schopen vtipných komentářů, zde bude vždy, srovnáván s „dřívějším moderátorem“ Markem Ebenem na jehož kvalitu humoru nikdy nedosáhne a divák tedy v tomto směru nebude dostatečně uspokojen. A Tereza Kostková, která se drží jen své staré taktiky usměvavé a empatické moderátorky opět pořadu nepřináší nic originálního natož pak zábavného.

Pozoruhodný výběr zpěváků profesionálů dělá dojem, že více slouží ke znovu zviditelnění některých zapadlých hvězd dřívější populární hudby jako je Jitka Zelenková či Petr Kotvald. Pall-mall amatérských soutěžících, méně či více známých pseudocelebrit – herců, moderátorů a jedné modelky zaujme snad jen svou věkovou a profesní nesourodostí. Jejich pěvecké výkony jsou vyrovnané, kroková choreografie na jevišti stejně omezená, nikdo nijak netouží po jakémkoliv výraznějším projevu. Kdyby se, alespoň objevil jeden osvědčený outsider, jehož marné úsilí o zpěv by vyvolávalo v divákovi aspoň trochu vzrušení a důvod proč klání sledovat.

Ani odborná porota, jíž dominuje jediná žena, zpěvačka Linda Finková, a kterou doplňují textař Michael Prostějovský, hudebník Ota Balage a kytarista Lubomír Brabec nijak nepřispívá ke zdramatizování soutěže. Ač nejsem hudební odborník, poznám, kdo zpívá falešně a kdo ne, a tak mi následné kladné výroky poroty naprosto neladí s tím, co jsem od interpretů právě vyslechla. Porotci si sice do slovního hodnocení vkládají osobní antipatie k určitým soutěžícím, ale nikdo si nedovolí větší konfrontaci. Jen pak není možné mluvit o z jejich strany objektivním ohodnocení pěveckých kvalit. Miláčkem porotců se však, zdá se, stal sportovní moderátor Vojtěch Bernatský, kterému rádi pro jeho urputnou snahu o zpěv tolerují i jeho současnou neschopnost zapamatovat si texty písní a udělují mu vysoká hodnocení. Tím snižují, už tak pochybnou serióznost svých verdiktů na minimum. O konečný výsledek se, ale opět postarají diváci hlasováním pomocí SMS, takže nakonec o tom, kdo soutěž opustí, rozhoduje, snad spravedlivější, hlas lidu.

Celkovým pojetím se tedy Duety zařazují mezi jedno z mnoha načinčaných pseudoshow v záři reflektorů na veliké scéně.

A důvody nezájmu mladší generace o tento typ pořadů jsou celkem pochopitelné. Pro mladého člověka bažícího po opravdové zábavě  představují Duety jen nezáživnou, nastavovanou kaši, které schází potřebná špetka soli, aby ji bylo možné si vychutnat tj.alespoň trochu se pobavit. A domnívám se, že i starší generace pořad nejspíše sleduje především proto, že ho považuje za nejmenší zlo, které lze z programů televizí na sobotní večer vybrat.

Categories: Média Tags:

Luminokinetické obrazy Franka Maliny

06.12.2009 Hanab Bez komentářů

Čechoameričan Frank Malina toho za svůj, z dnešního pohledu, relativně krátký život, stihl opravdu hodně, jak vyplývá z jeho životopisu. Kromě konstruování raket a jejich motorů, kde uplatnil svoje vědecké vzdělání, byl Malina také zároveň vydavatelem a redaktorem časopisu Leonardo Journal, zaměřeného na zveřejňování uměleckých experimentů probíhajících na pomezí vědy a technologií. A v neposlední řadě ho jeho zájem o kinetické, a vizuální umění vůbec, přivedl až k vynalezení unikátního tzv. Lumidyne Systemu, kterého využíval při své tvorbě působivých světelně kinetických obrazů a objektů.

Zjednodušeně je princip Malinova originálního systému tento: světelné paprsky vycházející z rotujícího světelného zdroje procházejí z vnitřku obrazu ven přes difuzér (mřížku, která slouží k rozptylování světla) a následně skrz tmavou skleněnou desku, na níž jsou, např. v pravidelných rozestupech, barvou vytvořené průsvity různorodých tvarů (proužky, tečky, kolečka apod.), to vše dohromady tak vytváří základní prvek, jehož opakováním a kombinováním s dalšími materiály a barvami můžeme dosahovat široké škály efektních zobrazení.

A tak jedinou slabinu Malinova vynálezu spatřuji v tom, že objekty jsou funkční tj. vystavovatelné jen v dosahu zdroje elektrické energie a v nezbytné, pravidelné údržbě všech vnitřních součástí objektů.

Od listopadu 2007 do ledna 2008 probíhala v pražském Muzeu Kampa retrospektivní výstava umělecké tvorby Franka Maliny, na níž jsem se dostala v rámci programu mezinárodního festivalu umění, vědy a technologií enter3. Zde byla vystavena i velká část těchto pozoruhodných světelně pohyblivých obrazů, které Malina začal vytvářet v 50. letech 20. století a Čechách respektive také v Praze byly naposledy k vidění v roce 1966. Náhledy některých obrazů jsou k dispozici zde.

V nezbytném příšeří výstavní síně působí zářící, neustále se měnící a mihotající, z „pláten“ obrazů pomyslně vystupující a zase mizící výjevy skutečně velmi tajemně a sugestivně. Některé obrazy vás doslova pohltí svými neuvěřitelně dokonale vymyšlenými optickými klamy, vytvářené neustále se shlukujícími a zase rozestupujícími geometrickými tvary, natolik, že od nich nemůžete odtrhnout oči. Nejefektnější, a nejspíše také nejpracněji tvořené, jsou ale dle mého abstraktní barevné „malby“ obřích rozměrů, kam patří i série Nebula, již Malina vytvářel až v pozdějších letech.

Celkově mi světelně kinetická výtvarná tvorba Franka Maliny učarovala, vidím ji jako velmi kvalitní, ve své době nadčasový počin a nedivím se, že je stále odborníky i laiky obdivovaná, do určité míry dodnes nepřekonaná a inspirativní i pro další umělce.

Categories: Nová umění Tags: