Archív

Archív pro

Hledat pravdu či ne, to je otázka.

29.11.2009 Hanab Bez komentářů

„Chci znát pravdu anebo raději zůstanu v „blažené“ nevědomosti?“ dilema, které každý z nás občas řeší. Odpověď na tuto otázku není jednoduchá nikdy. Zvláště pak, rozhoduji-li se nahlédnout do temné minulosti našeho národa prostřednictvím záznamů v archivu tehdejší Státní tajné bezpečnosti. Je třeba počítat s tím, že se mohu dopátrat skutečností, které by bylo možná lepší se nikdy nedozvědět.

Minulou neděli uvedla Česká televize, v rámci připomenutí dvaceti let naší svobody, film režisérky Lucie Bělohradské Archiv.

Ve zkratce jde o příběh stárnoucího intelektuála, profesora Brzka vyhozeného v době normalizace z Filozofické fakulty. Jeho poklidný život důchodce se hroutí v okamžiku, kdy ve svazcích archivu STB nalezne kromě kýženého potvrzení svých podezření, že za jeho nuceným odchodem stojí bývalý kolega-donašeč, také informaci o nevěře své manželky Věry právě s tímto člověkem. Toto zjištění dávné minulosti zasahuje citelně i do současného života celé jeho rodiny, neboť Brzek začne pochybovat o tom, zda je syn (Jan Šťastný), kterého vychoval, jeho vlastní.

Doktor Brzek, ve skvělém podání  Františka Němce, nastalou situaci těžce prožívá, považuje ji za totální zradu všech jistot, ve které věřil. V zoufalství, proti svým dosavadním morálním zásadám, touží po pomstě všem, kteří mu takto ublížili, včetně své ženy (Emília Vášáryová) aniž by jí dal možnost věci objasnit. Manželé se postupně stále více odcizují a za čas už Věra Brzkovo jednání není schopna dále snášet a odstěhuje se. Až po nějaké době je Brzek ochoten konstatovat smutnou pravdu, že bojovat s minulostí je zbytečné, protože není v jeho moci ji změnit. Je nutné se s ní zkrátka smířit. A přijme konečně od Věry vysvětlení jejího tehdejšího, z jeho pohledu, neodpustitelného chování, aby zjistil, že pravda není vždy jednoznačná. Tragický příběh naštěstí uzavírá moment happy endového rozuzlení příbuzenského vztahu otce se synem, který definitivně uklidní Brzkovo rozjitřené srdce stejně jako bouřící mysl diváka. čekajícího na alespoň malý záblesk něčeho radostného.

Vkusně zpracovaný scénář tedy předestírá silné téma, zda a jak může již zdánlivě překonaný totalitní režim stále ovlivňovat naše životy, když žijeme už tolik let ve svobodné zemi. A dává také jasnou odpověď. Může, neboť je natolik propojený se životy nás všech, kteří jsme v něm žili, zanechal toho po sobě mnoho, i v našich mozcích, takže jeho dozvuky budeme pociťovat ještě dlouho a můžeme jen doufat, že snad jednou se jeho vlivu zbavíme nadobro.

Jsem ráda, že Česká televize má stále ještě potřebu vysílat pořady, které nejsou apriori divácky atraktivní. Film se nakonec setkal s poměrně velkým ohlasem diváků i řadou pozitivních recenzí, ale pro srovnání přidávám také tu od Mirky Spáčilové, samozřejmě nelichotivou, jak je jejím zvykem .

Tolik fiktivní příběh ač částečně podložený jedním skutečným lidským osudem. Může nám posloužit jako příklad, kam až někdy touha po odhalení pravdy může dojít a zamávat naším životem. To ovšem neznamená, že bychom měli raději žít v tiché lži. Každý, kdo cítí potřebu do těchto archivů nahlédnout, byl měl ale nejdříve dostatečně zvážit důvody, které ho k tomu vedou, aby později svého rozhodnutí nelitoval.

Pro odvážné připojuji odkaz do Archivu bezpečnostních složek a na svazky.cz

Categories: Umění ostatní Tags: