Archív

Archív pro

Hledat pravdu či ne, to je otázka.

29.11.2009 Hanab Bez komentářů

„Chci znát pravdu anebo raději zůstanu v „blažené“ nevědomosti?“ dilema, které každý z nás občas řeší. Odpověď na tuto otázku není jednoduchá nikdy. Zvláště pak, rozhoduji-li se nahlédnout do temné minulosti našeho národa prostřednictvím záznamů v archivu tehdejší Státní tajné bezpečnosti. Je třeba počítat s tím, že se mohu dopátrat skutečností, které by bylo možná lepší se nikdy nedozvědět.

Minulou neděli uvedla Česká televize, v rámci připomenutí dvaceti let naší svobody, film režisérky Lucie Bělohradské Archiv.

Ve zkratce jde o příběh stárnoucího intelektuála, profesora Brzka vyhozeného v době normalizace z Filozofické fakulty. Jeho poklidný život důchodce se hroutí v okamžiku, kdy ve svazcích archivu STB nalezne kromě kýženého potvrzení svých podezření, že za jeho nuceným odchodem stojí bývalý kolega-donašeč, také informaci o nevěře své manželky Věry právě s tímto člověkem. Toto zjištění dávné minulosti zasahuje citelně i do současného života celé jeho rodiny, neboť Brzek začne pochybovat o tom, zda je syn (Jan Šťastný), kterého vychoval, jeho vlastní.

Doktor Brzek, ve skvělém podání  Františka Němce, nastalou situaci těžce prožívá, považuje ji za totální zradu všech jistot, ve které věřil. V zoufalství, proti svým dosavadním morálním zásadám, touží po pomstě všem, kteří mu takto ublížili, včetně své ženy (Emília Vášáryová) aniž by jí dal možnost věci objasnit. Manželé se postupně stále více odcizují a za čas už Věra Brzkovo jednání není schopna dále snášet a odstěhuje se. Až po nějaké době je Brzek ochoten konstatovat smutnou pravdu, že bojovat s minulostí je zbytečné, protože není v jeho moci ji změnit. Je nutné se s ní zkrátka smířit. A přijme konečně od Věry vysvětlení jejího tehdejšího, z jeho pohledu, neodpustitelného chování, aby zjistil, že pravda není vždy jednoznačná. Tragický příběh naštěstí uzavírá moment happy endového rozuzlení příbuzenského vztahu otce se synem, který definitivně uklidní Brzkovo rozjitřené srdce stejně jako bouřící mysl diváka. čekajícího na alespoň malý záblesk něčeho radostného.

Vkusně zpracovaný scénář tedy předestírá silné téma, zda a jak může již zdánlivě překonaný totalitní režim stále ovlivňovat naše životy, když žijeme už tolik let ve svobodné zemi. A dává také jasnou odpověď. Může, neboť je natolik propojený se životy nás všech, kteří jsme v něm žili, zanechal toho po sobě mnoho, i v našich mozcích, takže jeho dozvuky budeme pociťovat ještě dlouho a můžeme jen doufat, že snad jednou se jeho vlivu zbavíme nadobro.

Jsem ráda, že Česká televize má stále ještě potřebu vysílat pořady, které nejsou apriori divácky atraktivní. Film se nakonec setkal s poměrně velkým ohlasem diváků i řadou pozitivních recenzí, ale pro srovnání přidávám také tu od Mirky Spáčilové, samozřejmě nelichotivou, jak je jejím zvykem .

Tolik fiktivní příběh ač částečně podložený jedním skutečným lidským osudem. Může nám posloužit jako příklad, kam až někdy touha po odhalení pravdy může dojít a zamávat naším životem. To ovšem neznamená, že bychom měli raději žít v tiché lži. Každý, kdo cítí potřebu do těchto archivů nahlédnout, byl měl ale nejdříve dostatečně zvážit důvody, které ho k tomu vedou, aby později svého rozhodnutí nelitoval.

Pro odvážné připojuji odkaz do Archivu bezpečnostních složek a na svazky.cz

Categories: Umění ostatní Tags:

O hloupé blondýně, která nad všemi zvítězila.

15.11.2009 Hanab Bez komentářů

Reklamy na jogurty bývají nudné. Většinou se v nich míhají kusy zaručeně čerstvého ovoce nebo grafická znázornění zdravého procesu trávení. Pak se,  ale jednou objeví na obrazovce reklama s nevkusně oblečenou blondýnou, která o překot chrlí superlativy o božích čokoládových kolečkách v jakémsi jogurtu.

A znuděný divák zpozorní. „Co to je za blbost ?” řekne si napoprvé, ale ze zvědavosti šot dokouká až do konce. A překvapivě konstatuje, že ho baví. Časem zjistí, že je  mu blondýna vlastně sympatická. Skoro ji lituje při závěrečném jogurtovém faux paux, i když se zároveň hlasitě směje.

Varianta reklamy na jogurt Müller Mix s herečkou Ivou Pazderkovou alias přihlouplou blondýnou  se těší i mimo televizní reklamní čas velkému zájmu. Na internetových serverech, které se soustředí na stahování reklamních videí patří mezi nejčastěji prohlížené a vysoce hodnocené spoty.

Nedivila bych se tedy, kdyby se blondýnin výrok „ Je to ňáký rozbitý” zařadil mezi, s oblibou citované, reklamní hlášky staršího data „Ne, ne, nemusím, já už ho vidím” (Kofola) nebo „Na takové to domácí žvýkání”(Orbit).

Taktika  reklamy se evidentně vyplatila. Geniálně jednoduché vystavění děje. Minimalisticky laděný prostor. Nic, co by diváka rušilo od soustředění se na perfektní herecký výkon hlavní protagonistky, který s jogurtem Müller Mix předvádí.

Větší část z nás tu reklamu vnímá pozitivně a pamatujeme si ji, přestože nás inzerovaný jogurt nijak neláká a možná ho ani nikdy nekoupíme. Je totiž výrazná a přináší jiný pohled na propagaci mléčných výrobků. Někomu může připadat reklama až příliš trapná a některé dámy jí mohou být dokonce pohoršeny. Nicméně velkou část lidí osloví a hlavně je přiměje si produkt koupit a to je podstatné.

V letošním Effie, soutěži o nejefektivnější reklamu, vynesla tato nápaditá reklamní kampaň   „Tu chuť prostě mülluju”agentuře MARK/ BBDO 1. místo. TV spoty produktu Müller Mix totiž dokázaly, za velmi krátké období, zvýšit celkový hodnotový tržní podíl společnosti Müller o 200 %  a předčily tak dvojnásobně původní cíle kampaně [zdroj: AC Nielsen a Effie]. Takový obrovský nárůst neočekávali její autoři ani ve svých nejoptimističtějších prognózách.

Categories: Umění ostatní Tags:

Google Street View

08.11.2009 Hanab Bez komentářů

Virtuálně českými velkoměsty s Google Street View

Chcete-li se ujistit, zda místo, kde se chystáte strávit zahraniční dovolenou vypadá podle vašich představ, ideálním pomocníkem vám přitom může být Google Earth. Ten dokáže vyhledat a podrobně zobrazit snímek, včetně terénu a 3D objektů na libovolném místě na zeměkouli. A na stejném principu funguje i další z novinek společnosti Google, zaměřená na panoramatické prohlídky vybraných velkoměst - Google Street View. Donedávna bylo možné procházet se pomocí GSV jen ulicemi amerických měst (spuštěno v roce 2007), ale v loňském roce se projekt rozšířil i na Evropu. Nyní byla uvedena do provozu také jeho česká varianta.

image12

K čemu Google Street View je?

GSV slouží především jako průvodce vybraným městem a jeho ulicemi, zahrnuje i detailní prohlídky významných pamětihodností.

Také ho lze využít při hledání vhodné restaurace či obchodu, pro zobrazení trasy pro pěší i pro auta, pro zjištění možností parkování. A v neposlední řadě slouží i pro komerční využití, např. k propagaci vlastní firmy apod.

V současné chvíli je výběr omezen na Prahu a středočeská města - Mělník, Beroun, Příbram, Benešov, Říčany, Brandýs nad Labem a Poděbrady. A samostatně také celá dálnice D1 z Prahy do Brna. Virtuální prohlídku moravských měst, zejména Brna, Ostravy a Olomouce slibuje Google připravit do prosince letošního roku. Zatím je tedy nutné využívat k prohlídce těchto měst konkurenční systém Norc, který má nasnímána především města střední a východní Evropy, ale snímky nedosahují zdaleka takové kvality jako u Google.

Jak se Google Street View používá?

Ovládání GSV je poměrně jednoduché. Na úvodní stránce http://maps.google.cz se v levém horním rohu mapy v rámci nástroje pro zvětšování či zmenšování mapy zobrazuje malý žlutý panáček. Ten se myší přetáhne do mapy a umístí do jakéhokoliv místa či ulice, pokud se poté v okolí panáčka „rozjedou“ modré čáry signalizuje to, že tato část je pokryta GSV. Po umístění panáčka na určité místo se automaticky otevře panoramatické zobrazení ulice v reálné podobě. Ulicí se panáček může pohybovat všemi směry a rozhlížet se po okolí. Kvalita snímků je opravdu vysoká, ke všem objektům je možné se detailně přibližovat (či se vzdalovat) a prohlížet si je. Obraz je možné zvětšit až na celou plochu obrazovky. Pohyb panáčka prostorem se provádí buď pomocí kurzorových šipek na klávesnici nebo táhnutím či dvojklikem myší. Pro vyhledání konkrétní adresy či objektu je ale nejjednodušší a nejrychlejší zadat text do vyhledávacího pole v horní části stránky. A aby to nebylo všechno, GSV lze samozřejmě využívat a ovládat také pomocí mobilního telefonu.

Ochrana soukromí

Vzhledem ke zmiňované kvalitě pořízených snímků, na kterých se nic neutají, musel Google řešit poměrně zásadní věc a to, jak snímky neporušit soukromí zachycených lidí a objektů. Vypořádal se s tím následovně - všichni lidé zachycení na snímcích mají rozmazané obličeje, stejně tak jsou např. nečitelné poznávací značky na autech, snímky nejde přiblížit k soukromým objektům natolik, aby bylo možné nahlížet i tzv. za okna apod. Je možné také požádat o odstranění zveřejněného snímku, pokud se jeho obsahem cítí být někdo poškozen více zde

Google se tedy domnívá, že co se osobních údajů týče ošetřil maximum. Evidentně opačně to však vidí český Úřad pro ochranu osobních údajů. Podle článku uveřejněného na serveru idnes.cz 21.10.2009 prověřuje ÚOOÚ fakt, že Google sbírá na území České republiky osobní údaje aniž by byl u ÚOOÚ registrován a bylo mu oficiálně ÚOOÚ povoleno Street View v České republice provozovat.Podle úřadu byl Google, jako provozovatel služby, povinen se zaregistrovat ještě před spuštěním projektu v ČR. Tento úřad se konkrétně zajímá i o to, jak jsou osobní data Googlem sbírána a uchovávána, jak je zajištěna jejich ochrana apod. Zatím je případ na začátku a není jasné zda ÚOOÚ registraci Googlu dodatečně povolí ani zda, zjistí-li jakékoliv nedostatky, nezahájí proti Googlu správní řízení. Tento problém musí tedy společnost Google urychleně dořešit.

Dle mého česká verze Google Street View funguje dobře, vyzkoušela jsem si virtuální procházku Prahou a zobrazení reality je opravdu dokonalé.  Škoda jen, že snímání probíhalo pouze  z  automobilu a bylo tedy omezeno dopravními komunikacemi. Tím došlo k tomu, že pro Prahu  tak důležité budovy jako například Staroměstská radnice s Orlojem či Týnský chrám na Staroměstském náměstí zůstávají při pohledu od Dlouhé třídy či z druhé strany až od Malého náměstí virtuálním návštěvníkům Prahy skryty.  Občas  se také aplikace nepříjemně zpomalí zejména v ulicích v centru, kde je hodně objektů k zobrazení, ale to předpokládám Google časem doladí, takže pak už  nebude skutečně co vytknout.

Categories: Nové technologie Tags:

The Levellers

03.11.2009 Hanab Bez komentářů

(dodatečně vystavený blog za 4. týden)

The Levellers  přijedou rozparádit Čechy i letos

Jako obvykle spěchám, v tyto listopadové dny  navíc s nezbytným deštníkem nad hlavou, na autobus. Konečně se mi podaří prodrat se přes hromady spadaného listí na zastávku, ta je už bohužel plná lidí, kteří deštník neprozřetelně nechali doma. Ukrývám se tedy alespoň  částečně dovnitř budky  a v tom vidím plakát, který hlásí, že za pár dní přijedou „Levelleři”.  Vyvolá to ve mně příjemné vzpomínky na svobodné mládí :) a nepříjemný déšť už skoro nevnímám.

levelers

Levellers vznikli v roce 1988, jako punk- folková skupina s dost radikálně levicovými názory. Oproti například také punk-folkovým irským The Pogues, tito chlapci z anglického Brightonu hudebně o poznání přitvrdili.

Politizaci svých textů směrem doleva vysvětlují samotní Levellers skutečností, že většina členů kapely pochází z chudých částí Británie, kde jsou sociálně - ekologické problémy stále citelně přítomné a proto mají potřebu o nich zpívat. Levellers se tedy v určitém okamžiku stali jakousi hudební ikonou, bojující za práva menšin, svobodu slova a ochranu přírody. Více o The Levellers  zde.

Mnohé jejich levicově orientované texty mohou někoho spíše iritovat. Ale na druhou stranu, s kritikou v nich obsaženou, občas nelze než souhlasit. Konečně, kdo dneska ještě píše protestsongy,  které by lidi vyburcovaly z letargie.

V současné chvíli jsou již Levellers ve svých textech přece jen umírněnější a i hudebně tak trochu „zpopovatěli”.

The Levellers poslouchám už poměrně dlouho,  poprvé jsem je live viděla na koncertě v Arše v roce 1997, to už jsem většinu skladeb znala z nahrávek.

I když se s jejich levicovými názory nijak zvlášť neztotožňuji, jejich skotačivá hudba s lehce folkovým nádechem mi pokaždé dodá energii a skvěle se při jejím poslechu zrelaxuji. Jsem proto ochotna jim to levičáctví částečně tolerovat.

Rytmická hudba, která člověka nutí k neustálému hopsavému tanci a která ho pohltí natolik, že přemýšlet o starostech už nestihne,  je pro mne asi také tím hlavním důvodem, proč čas od času na některý z koncertů Levellers ráda zajdu.

V Čechách má tato kapela spoustu příznivců a její koncerty bývají vyprodané. Snad právě proto k nám Levellers jezdí poměrně často a podle svých slov i moc rádi.

Loni přijeli představit nové album Letters From The Underground, které vydali ke 20. výročí svého vzniku, a které zaznamenalo obrovský úspěch po celém světě.

Ani letos nás neminou a v rámci svého podzimního turné po Evropě zahrají v sobotu 14.11. v Berouně.

Tak vyražte zapařit !

Více o Levellers najdete také na:

Českých oficiálních stránkách The Levellers

A tady je pár hitů:

What a Beautiful Day

Liberty song

One way

Categories: Hudba Tags: